• slacklife.therapy@gmail.com

WINTER FESTISLACK

WINTER FESTISLACK

Winter festislack je slacklinový festival ve francouzských Alpách v lyžařské stanici Les Arc.

Na této události je výjimečné, že si kromě highline, užijete i sjezdovek, lyžování nebo snowboardu. Festival se koná každoročně. Až na dvě výjimky, kdy se organizátorka Chloé rozhodla dát si pauzu na cestování a pak na letošní v rámci karantény. Probíhá čtyři dny, kdy se sejde banda sportovních vášnivců na horách. Musíte si dopředu zarezervovat a zaplatit vstupné, v rámci kterého je ubytování, skipass a přístup k highlinám.

Já jsem se tohoto festivalu zúčastnila už třikrát a musím říct, že při první návštěvě jsem se opravdu zamilovala do francouzských Alp. Sluníčko, rozsáhlé sjezdovky se super kvalitou sněhu a highline. Parta, je vždy ve velmi dobrém rozpoložení, hraje hudba, tancuje se. Dokonce se vymýšlí i skokánky pod lajnama. O zábavu je rozhodně postaráno. Pokud zrovna nemáte náladu na bandu hipíků v kostýmech, se skipasem lze pohodlně objevovat lyžařské středisko Les Arc. Když počasí přeje je dokonce vidět Mont Blanc. Je to skutečně výjimečná událost. Já si z každé návštěvy odvezla spoustu skvělých vzpomínek.

Poprvé jsem byla prostě ohromená nad tou vší krásou a atmosférou. Byla sice docela fronta na lajny, ale čas ubíhal rychle. Pokecala jsem s kamarády a nebo jsem vzala prkno a jela prozkoumat sjezdovky.

Podruhé jsem na Winter festislack jela s bandou kamarádů. Vyzkoušela jsem 100 metrů dlouhou highline. Byla docela těžká, ale Mont Blanc na horizontu mě motivoval, abych bojovala. Tak jsem s pády a čapnutími došla až na druhý konec. Také jsem si vyzkoušela jaké to je na takovém monstru zkusit bounce. Což znamená, že highline rozhoupete nahoru a dolů.  Je to neuvěřitelný pocit! Celý horizont je v pohybu a jediné centrum, na které se můžete soustředit jste vy sami. Je to prostě pecka! Pokud jsem nebyla na lajnách, blbli jsme na sjezdovkách.

Když festival skončil překecala jsem ještě kamarády, abychom jeli napnout krátkou highline. Vedla nad vodopádem, který má sto metrů. Napínání bylo docela rychlé a lajnu jsme nechali na místě přes noc. Takže jsme si užili krásné dva dny na sluníčku. Sice už bez festivalových vibraci, ale pořád v dobré náladě.

Při třetí návštěvě festivalu jsem se moc těšila, znovu otestovat stometrovou highline. Můj plán byl soustředit se hlavně na tuto lajnu a koncem festivalu ji mít natrénovanou. Byla jsem hodně motivovaná, takže když jsem šla na lajnu, řekla jsem si, že neslezu, dokud se nedostanu z jednoho konce na druhý a zase zpátky. Jenže jak jsem se blížila ke kotvení, fouknul vítr. To mě rozhodilo, spadla jsem do odsedky a při pádu mě lano praštilo přes ruku. Nejdřív jsem si myslela, že to nic není. Ale pak při šplhání zpátky na lajnu, byla moje ruka bez síly a ta bolest! Plán na přechod zpátky byl rychle pryč. Na kladečce jsem pomocí jedné zdravé paže a druhé trochu potlučené doručkovala, kde jsem začala. Zbytek dne byl bez sportů, ale povídáním s kamarády byl i tak příjemný.

Druhý den jsem šla vyzkoušet 60m dlouhou lajnu. Na začátku jsem schválně skočila do odsedky. Hned poté jsem zjistila, že dostat se zpátky je dost bolestivé. Tak jsem se musela po zbytek festivalu smířit s tím, že highliny pro mě tento ročník nebudou. Ruka mi otekla do velikosti boxerské rukavice. Já si furt namlouvala, že to nic není. Je to jen pohmožděné. Opatrně jsem jezdila na snowboardu a užívala festivalové nálady.

Po festivalu jsem dokonce na pár dní šla do práce jako fyzioterapeut. Ruku jsem ovazovala, mazala a dělala vše proto, aby to bylo co nejdřív zase v pořádku. Po týdnu se ale bolest stále ozývala. Tak jsem se pro jistotu vypravila k lékaři. Doktor udělal rentgen. Následně mě seřval: „Jak jste jako fyzioterapeut mohla pracovat se zlomenou záprstní kůstkou!?!“ Dostala jsem ale na šest týdnů útrum. Lehkou sádru, abych moc nepřetěžovala rameno nebo loket, a samozřejmě zákaz veškerých sportů.

Hodně jsem se poučila. Síla sugesce je někdy neuvěřitelná. Chtěla jsem chodit. Highline sezóna zrovna začínala. Žádný úraz jsem si nechtěla připustit. Nicméně vůle někdy nezabírá a člověk musí vnímat realitu. Měla jsem zlomenou ruku. Nemohla jsem ani do práce, ani dělat sporty. Nastal oddychový režim. Aspoň jsem mohla chodit po horách, takže o všechny senzace jsem nepřišla. Poučení pro příště? Poslouchat své tělo, každá bolest má nějaký důvod a ignorací se problém nevyřeší. Vzpomínky z festivalu Winter festislack mi zůstanou na vždy. Všechny věci, co jsem se tam naučila, ať už po dobrém nebo po zlém. Tento festival rozhodně patří k jedním z mých nejoblíbenějších, které jsem navštívila.

teres

Leave your message