• slacklife.therapy@gmail.com

SLACKLINING JE SPORT, VE KTERÉM NEZÁLEŽÍ KOLIKRÁT SPADNEŠ, ALE KOLIKRÁT SE ZVEDNEŠ

SLACKLINING JE SPORT, VE KTERÉM NEZÁLEŽÍ KOLIKRÁT SPADNEŠ, ALE KOLIKRÁT SE ZVEDNEŠ

Když jsem začala se slacklinou, ocitla jsem se v prostředí plného testosteronu. Holek, co chodilo na slackline moc nebylo. Byla jsem ráda, když jsem mohla s nějakou slečnou pokecat a inspirovat se. S mým objevem nového sportu, se mi otevřel úplně nový svět. Díky slackline jsem se dostala na neuvěřitelná místa a potkala spoustu velmi zajímavých lidí, naučila se jazyky a spoustu dalšího. Bohužel, někdy bývám docela naivní a do slacklinového světa  jsem vstoupila s růžovými brýlemi přímo na nose. Proto jsem neviděla, že není vždy, jak si ho představujeme.

První rok slackliningu jsem se setkala v Čechách se šikanou a to především z dívčí strany. Útoky byly na slacklinových sešlostech. Setkala jsem se s posměchem, když jsem chtěla jít na slackline a zkoušet. Nevyhnulo se mi to ani na internetu. Poměrně jsem se stáhla a dlouho jsem o pokrocích nic neříkala, protože jsem se chtěla vyhnout případnému posměchu. Pak šikana utichla.  Ale zase přišla ignorace. Někdy je ignorace horší než šikana. Lidi, co vás šikanují, aspoň berou na vědomí vaší existenci, i když ne úplně ideálním způsobem. Zkrátka moje slacklinové začátky byly plné nových objevů, vzrušení, radosti, velkých životních lekcí, ale také zklamání a strachu. Jsem poměrně citlivý člověk a nebylo to pro mě nic jednoduchého. Šikana začala dost pracovat na mém sebevědomí.  Do toho ještě nějaké zdravotní problémy, protože jsem po operaci mozkového anerysmatu. Pokud si nedávám pozor na správnou životosprávu, je mi někdy opravdu špatně. Takže tak nějak všechno dohromady a začala jsem se v tom pěkně topit.

S Justýnkou a Kingou z Polska na dívčí session v Adršpachu v roce 2013

Highline je hlavně o hlavě. Takže moje problémy se začaly dost projevovat i na chození ve výškách. Necítila jsem se doma na lajnách dobře. Chodila jsem lépe, když jsem byla v prostředí cizinců. Dala jsem si sluchátka, hudbu naplno a zavřela jsem se do své bubliny. Chtěla jsem chodit na highline a chtěla jsem to dělat hlavně, protože mě to baví, naplňuje energií a klidem. Přesto však pocit, že nejsem přijatá v slacklinové komunitě ve mně rostl. Až jsem se nakonec před několika lety rozhodla udělat změnu a odjela jsem do Francie.

Ve Francii je spousta holek, co chodí mega lajny, jedou freestyle na pohodu, podporují se navzájem a fandí si. Je to skvělé prostředí, ve kterém jsem se cítila, že můžu být sama sebou. Po několika měsících se to projevilo i na psychice a já se pořádně rozchodila na highline. Najednou nebylo tak těžké přejít highline. Dokonce začaly padat české ženské rekordy. S vyčistěním hlavy přišla i snadná chůze.

S Dany z Německa společně na highline, Turkish Highline Festival 2016

Najednou mě začaly oslovovat firmy s nabídkou spolupráce. Jenže v tu chvíli vyvstal problém. Když budu citovat jednu firmu.“ Takže kdo je vlastně nejlepší česká slacklinerka?“ Jsem první Češka, co přešla sto metrů na highline a momentálně mám i český ženský highline rekord. Naše česká slacklinová královna Ančí Hanuš Kuchařové má na kontě české i evropské highline rekordy a má také velké zásluhy představení slackline široké veřejnosti v České republice. Všichni oldschooláci si jistě pamatují, jaké to je vysvětlovat co je slackline a co vlastně děláme.

Součástí života profesionálního atleta je tlak firem, být v něčem NEJ. Nejlepší, nejúspěšnější, nejznámější, nejvýjimečnější..prostě něco, kdy se produkt, popřípadě atlet, který ho prezentuje, lépe prodává. Po mých zkušenostech s dívčími válkami ve slacklinovém světě jsem si opravdu moc přála, abychom měli v české slacklinové komunitě přátelské prostředí. Aby se holky navzájem podporovaly a fandily si. Proto jsem napsala Ančí s návrhem, abychom do budoucna opustili od škatulkování NEJ. Obě děláme, co nás baví a o to přece jde, ne? Ančí naštěstí souhlasila, že to škatulkování necháme plavat a mně se opravdu ulevilo. O tom, jak se sama poprala s tlakem být v něčem nejlepší nebo jak začala chodit na lajně, aby získala srdce jednoho kluka, si můžete přečíst v její nové knížce Od slackline k tiché radosti;)

Já bych ráda tímto článkem předala zprávu dalším lajnerským generacím:

„Buďte k sobě vzájemně vstřícní a tolerantní. Na highline se dá zažít spousta krásných momentů. Tyto momenty jsou ještě lepší, když máte vedle sebe kamarády. Inspirujete se a motivujete navzájem. Slacklining je jeden ze sportů, kde ženy mají stejné výsledky jako muži. Nehraje se tu na rasu, vzdělání, náboženství nebo pohlaví, ale jen na to, že pokud jste ve stavu vnitřního klidu, tak to jde a pokud ne, tak to moc nejde. Takže je vlastně v zájmu nás všech podporovat ostatní lajnery. Protože, když se máme všichni hezky, tak je pak i ten svět o moc krásnější. Peace;)“

dívčí trickline contest v Lublinu 2011, kde jsme s Klárkou alias Prcek a s Ančí Kančí hrdě reprezentovaly české barvy

teres

Leave your message